Historie ledního hokeje v Hodoníně a jeho blízkém i vzdálenějším okolí

V bývalé Československé republice byla v roce 1931 založena ČS liga kanadského hokeje. Roku 1932 se otevřel první zimní stadion na pražské Štvanici. Hned v roce 1933 se tam konalo i světové mistrovství, titul si odvezli Američané před Kanadou a Čechoslováky. Roku 1937 byl sehrán první ročník české nejvyšší hokejové soutěže za účasti LTC Praha, Sparty Praha, Českých Budějovic, Popradu, Vítkovic, Troppaueru EV, Slavie a Mladé Boleslavi.

Roku 1938 bylo už v Československu registrováno více než pět tisíc hráčů ve 268 klubech. Vznikaly přitom další, rozvoj a oblibu tohoto sportu nezabrzdila ani okupace. Právě v té době se domácí hokejová soutěž konsolidovala, kromě ligy a čtyř divizí se hrály i první až čtvrté třídy v tehdejších župách. Roku 1947 Československo vybojovalo na 14. mistrovství světa a 25. mistrovství Evropy v Praze historicky první zlaté medaile.

Po druhé světové válce rostly stadiony i kluziště s umělým ledem jako houby po dešti. Praha začala ztrácet výsadu hokejového velkoměsta, kvalitní hokej se hrál i na Moravě. V Brně a na Slovácku vznikaly slibné líhně, například v Uherském Ostrohu či Hodoníně. Klubů kvapem přibývalo, v roce 1935 vznikla v Uherském Hradišti Slovácká župa hokejová.

Problémem však začínalo být udržení přírodních ledových ploch po celou dobu soutěží, mnohé oddíly začaly narážet na časové, organizační a finanční potíže, v šedesátých a sedmdesátých letech postupně zanikaly, hráči odcházeli do center. Významným počinem pro regionální hokej i krasobruslení bylo dokončení zimního stadionu v Hodoníně v roce 1958.

Lední hokej by nemohl existovat bez nadšení hráčů, přízně sponzorů, ale ani bez divácké podpory. Právě svou rychlostí, dynamikou, bojovností, zvraty a tím, že produkuje hvězdy, se stal fenoménem pro miliony fanoušků a český hokej patří ke světové špičce.O úspěchy se přímo i nepřímo zasloužili někteří hokejisté, ale i funkcionáři, trenéři nebo rozhodčí, kteří začínali nebo působili právě na Hodonínsku.

Bruslaři i hokejisty ožívá v zimě téměř každá větší zamrzlá plocha v blízkosti lidských obydlí. Organizovanému hokeji se dařilo všude tam, kde byly vhodné ledové plochy, nesměli chybět ani nadšenci a propagátoři tohoto dynamického sportu. Ti to zpočátku zkoušeli nesměle, později začali upravovat a budovat nová hřiště, na vhodných místech stříkat led, sháněli výstroj, zakládali kluby, budovali zázemí a více či méně se zapojovali do soutěží. Někde hokejové období trvalo krátce, jinde mělo delší tradici, vždy jej ale provázelo zanícení, sportovní hrdost a bojovnost.

Na Hodonínsku existovaly kluby ve více městech a obcích. Některé se zapojily do soutěží, jiné hrály pro zábavu s okolními mužstvy a v okrskových turnajích. Hokej hráli většinou fotbalisté, kteří tak měli sportovní vyžití i v zimě. Na zápasy se chodilo pěšky, jezdilo na kole či na různých zapůjčených vozidlech. Nevyzpytatelné přírodní podmínky nedovolovaly často soutěže dokončovat, postupně nastávaly komplikace s cestováním, nákladná výbava, příprava a údržba hřiště a další problémy ekonomické i organizační. Kluby postupně zanikaly, zvláště v šedesátých letech minulého století. Později začaly některé podniky, zvláště družstva, podporovat svoje oddíly v takzvané odborářské lize hrané na zimním stadionu v Hodoníně. Tam se postupně soustředilo hokejové dění a krasobruslení. Hodonínský zimní stadion se svého času honosil nejkvalitnějším ledem v republice.

Přinášíme vám seriál, mapující osudy hokeje na Hodonínsku i přímo v Hodoníně od jeho počátků přes dočasné přerušení činnosti v devadesátých létech až po první léta znovuzrození nejpopulárnějšího zimního sportu v našem městě.

Osudy hokeje na Hodonínsku