INFO:

„Povedlo se nám region pobláznit hokejem, což je hrozně fajn,“ hlásí spokojený Daniel Vaněk

„Povedlo se nám region pobláznit hokejem, což je hrozně fajn,“ hlásí spokojený Daniel Vaněk
neděle 2.4.2017 | Jan Hochman

Na konci loňských letních prázdnin si po osmi letech sbalil věci ve vsetínské kabině a namířil si to o sto kilometrů jihozápadněji na slunné Slovácko. „Chtěl jsem určitě jít hrát někam, odkud jsem měl reference i vlastní pocit, že se tam dělá hokej dobře,“ prozrazuje zlínský odchovanec, který si v novém působišti rychle zvykl. „Určitě svého rozhodnutí nelituji. Sezona mi minimálně splnila má očekávání a v některých ohledech je i předčila,“ říká člen elitní hodonínské formace Daniel VANĚK.

 
 

Na konci roku 2016 jsi v jednom z rozhovorů řekl: „Chci, aby lidé v Hodoníně měli z hokeje radost, aby na zimák chodili rádi a stáli za námi.“ Jsi z tohoto pohledu se sezonou spokojen?

Já si myslím, že nejen já, ale že všichni můžeme být z tohoto pohledu určitě spokojeni. To, že jsme povedeným závěrem sezony, skvělým playoff a předváděnou hrou nalákali lidi na stadion, to bylo to, co jsem si opravdu moc přál. Podařilo se nám, že fanoušci, kteří chodí pravidelně, s sebou strhli své kamarády nebo známé a přišli se všichni pobavit na zimák a podívat se na dobrý hokej. Povedlo se nám region pobláznit hokejem, což je hrozně fajn.

Chtěli jsme dotáhnout sérii do pátého zápasu a rozdat si to v rozhodujícím zápase. Na druhou stranu, když už se nám to nepovedlo, bylo moc fajn ukončit sezonu doma před svými fanoušky. Jejich podpora v celé sezoně byla výborná a v playoff to všechno vyvrcholilo. Fandění v sériích s Opavou a Vsetínem a dlouhý potlesk po posledním zápase pro nás byla velká odměna.


Probírali jste v kabině zvětšený zájem fanoušků o zápasy playoff?

Určitě. Třeba Pešák s Pokecem (Petr Peš a Petr Pokorný, pozn. red) říkal, že to dlouho nezažili a taky, že to dlouho tak neprožili, jako letos. Hrálo se dlouho, byl plný stadion, potrápili jsme profi soupeře, kterým Vsetín bezesporu je. Myslím si, že podobně pozitivně to ale vnímali i ostatní spoluhráči.


Když už mluvíš o Vsetínu, semifinále pro tebe asi byla hodně výjimečná série…

Asi opravdu byla. Během týdne jsme se s nimi utkali čtyřikrát a to první utkání ve Vsetíně pro mě bylo hodně emotivní, pak už to ze mě spadlo. Nevím jak to přesně definovat, ale… já jsem nechtěl vyhrát a potrápit Vsetín kvůli sobě z nějaké hrdosti nebo ješitnosti, ale pro kabinu. Kluci makali na maximum, trenéři nás fantasticky připravovali během celé sezony, lidi za námi stáli a to byl ten hlavní motor. Podle mě jsme odehráli sérii velmi dobře a já osobně jsem si to moc užil.


Jaké byly tvé pocity, když jsi v šedesáté šesté minutě prvního zápasu rozhodl o vašem vítězství gólem v prodloužení?

Abych řekl pravdu, tak jsem si to v ten moment asi úplně neuvědomil. Všechno mi to došlo až na druhý den, kdy mi psala spousta lidí a to jak pozitivních zpráv, tak samozřejmě i pár negativních. Vím, že to bylo proti mému bývalému týmu, ale já teď nosím hodonínské barvy, a když jsem měl před sebou prázdnou bránu, tak jsem to prostě a jednoduše nemohl vystřelit do rohu. Ta radost z toho gólu byla samozřejmě už v ten daný okamžik, ale v hlavě mi to došlo až o den později.


V ten moment tě to ale muselo hokejově obrovsky hřát, ne?

Rozhodně. Jak jsem říkal, osobně až tak ne, ale hokejově určitě ano. My jsme totiž ten první zápas chtěli strašně moc vyhrát. Věděli jsme, že právě v tomto zápase máme největší šanci. Byli jsme rozehraní z těžké série s Opavou, zatímco Vsetín prošel přes čtvrtfinále hladce a dlouho stál. Věřili jsme tomu a po utkání byla v kabině neuvěřitelná atmosféra a všichni jsme si to moc užívali.



V základní části jsi nastřílel jedenadvacet branek, což je tvé dosavadní kariérní maximum. V playoff jsi přidal další tři zásahy. Z tohoto pohledu, čistě osobního, asi musíš být se sezonou spokojen…

Opravdu maximálně. V létě jsem spoustu věcí změnil. Určitě v tom hrála roli i změna prostředí, ale myslím si, že i kdybych byl v jiném týmu, tak bych měl stejné myšlení, které do mě dostal můj kondiční trenér Roman Horák. Ten mi vysvětlil a ukázal, že nemám takový tah na bránu, že často situace přehrávám a že to neubližuje jen mě, ale tím pádem i celému mužstvu. Celé léto jsme pracovali na tom, abych si v hlavě nastavil jiné myšlení, abych už nebyl ten, kdo neustále hledá někoho na zakončení do prázdné brány, ale abych byl naopak co možná nejvíce hladový po gólech.

To ovoce jsem nakonec sklidil, pomohl jsem svými góly týmu a jsem moc rád za to, že jsem to dokázal změnit. Po sezoně jsme to s Romanem i trochu oslavili, že se mi podařilo se předělat z typického nahrávače trochu i na střelce. Toho osobního rekordu si moc vážím a věřím a doufám, že to tak bude pokračovat i v dalších sezonách.


Během celého ročníku se vám dařilo dávat góly, na druhou stranu je třeba říct, že jste také hodně gólů inkasovali…

Postupem času jsme se zlepšovali. I proto, že na tom celý tým neustále pracoval. Systém jsme měli dobře nastavený, dobře jsme se připravovali i na jednotlivé soupeře, ale podle mě ty góly ve velké většině vyplynuly z nějaké individuální chyby. Hráli jsme dobře, plnili jsme si své úkoly, ale občas se někdo pokusil udělat něco navíc, nevyšlo nám to, nebo nám odskočil třeba puk a tím jsme dávali soupeři šanci na skórování.

Do další sezony na tom musíme ještě více zapracovat a rozhodně musíme počet inkasovaných branek snížit. Měli bychom hrát víc tak, jako jsme hráli teď v závěru sezony v playoff. Více zezadu, víc zodpovědnosti, v pěti dopředu, ale v pěti i dozadu. Musím ale také dodat, že v playoff byl fantastický Zdenko (Zdenko Kotvan, pozn. red.). Určitě máme na co navazovat a na čem stavět.


Co tě vlastně vedlo k tomu, že sis po svém odchodu ze Vsetína vybral právě Hodonín a Drtiče?

Vnímal jsem, že je tady ten region hladový po hokeji. Už tehdy, když jsem sem jezdil ještě jako soupeř, jsem viděl, že tady lidi na hokej chodí a mají jej rádi. Chtěl jsem určitě jít hrát někam, odkud jsem měl reference i vlastní pocit, že se tam dělá hokej dobře. Nedokázal bych si představit sám sebe někde, kde se hraje hokej jen tak, že se prostě hraje.

Pomohlo mi i to, že jsme si vyměnili nějaké informace s Ondrou Halodou a také to, že trenér Beťko o mě ihned projevil velký zájem. Pak už nebylo moc co řešit a já určitě svého rozhodnutí nelituji. Sezona mi minimálně splnila má očekávání a v některých ohledech je i předčila. Teď je potřeba to zase o kousek posunout, abychom nestáli na místě, ale pořád se zlepšovali a mířili zase o kousek výš.



Často tě, minimálně na domácích zápasech, doprovázela i manželka se synem a i na nich bylo vidět, že si to tady oblíbili…

Je to tak. Rodina bere hokej jako součást našeho života. Náš malý tomu úplně propadl, takže ten se pořád jenom ptá, kdy půjdeme na hokej, kdy si může vzít na sebe dres a kdy se půjde podívat do kabiny. Doma si pořád hraje s hokejkou a zpívá hodonínskou hymnu, trochu se tím nakazil (směje se). I to je možná ta moje vnitřní motivace, že mě ještě vidí hrát. A manželka, ta mě v tom všem hrozně moc podporuje.

Sama za mnou přišla, abych ještě kariéru nekončil a abych dál hrál, protože viděl, že to nebylo tak, že bych si tady jen něco odehrál a jede se domů, ale že mě to tady nabíjelo pozitivní energií. Tím pádem na sebe bere tu hlavní zodpovědnost, co se týče domácnosti a starosti o děti. V sezoně jsem hodně pryč a na rodinu není tolik času, jako bych chtěl, což mě samozřejmě hrozně štve. Žena to ale musí i s pomocí našich rodičů zvládnout, bez nichž by to bylo hodně složité. Jsem moc rád, že mám takové zázemí, které mi dovoluje pokračovat a být synovi i nadále vzorem.


Na závěr mi to nedá se nezeptat - už se kluci v kabině polepšili a koupili ti nějakou sedmičku vína?

(směje se) Jo, už se polepšili. Ke třicátinám jsem dostal celý karton a už si navykli na to, že jsem vinař. Když třeba Jurčis (Petr Jurča, pozn. red.) udělal svůj bodový rekord, tak mu trenér dal spoustu litrů vína a on se se mnou velmi kamarádsky a jako velmi dobrý parťák podělil.


Navštívil jsi už nějaký místní sklípek?

My vždy po sezoně i se ženou vyrazíme na jižní Moravu a objedeme pár sklípků. Letos nás to teprve čeká. Několikrát jsme byli na Pálavě a i teď už toho máme naplánováno povícero a těším se, až si spolu i dobrého pohárku ve sklípku odfrkneme od toho celoročního shonu.



Děkuji za rozhovor.

 

Tabulka

P Tým Tým Z S B
1. VSE Vsetín 40 201:90 109
2. POR Poruba 40 177:129 77
3. SUM Šumperk 40 165:133 74
4. HOD Hodonín 40 157:153 64
5. OPA Opava 40 123:130 60
6. VAL Val. Meziříčí 40 123:151 47
7. NJI Nový Jičín 40 118:138 45
8. KOP Kopřivnice 40 139:186 42
9. TEC Technika 40 98:191 22

Aktuálně na webu


Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #5

Páté z celkem šesti pokračování našeho „letního“ seriálu o hodonínských odchovancích zamíří nejprve k německým hranicím, konkrétně do lázeňského města Karlovy Vary. Pak se vrátíme na Moravu, lépe řečeno do hanácké metropole jménem Olomouc a dnešní putování zakončíme o zhruba dvacet kilometrů jižněji v Přerově. 23.5.2017


ROZHOVOR: Češi porazili Francii a jsou blízko čtvrtfinále, asistencí se na výhře podílel i Michal Kempný

Velmi důležité vítězství dnes v Paříži zaznamenali čeští reprezentanti. Jistotu však Jandačovi svěřenci ještě nemají. V souboji s domácí Francií šlo oběma týmům o hodně, díky výhře 5:2 Češi rázně vykročili vstříc čtvrtfinále. Čtvrtou trefu české reprezentace připravil krásnou přihrávkou z obranného pásma až na útočnou modrou čáru obránce Michal Kempný, kterého po utkání vyzpovídal náš zpravodaj přímo v pařížské hale Bercy. 15.5.2017


Sezóna odchovanců aneb jak se letos dařilo #4

Jako se kvapem chýlí ke svému konci sezóna 2016-17, míří do svého závěru i náš velký přehled letošního ročníku odchovanců. I tento díl si si pro sebe uzmou hodonínské „mladé pušky“. Dnes vám představíme další tři nadějné mladíky, kteří započali své kariéry na Slovácku a následně se vydali za hokejem do širých koutů Moravy. 14.5.2017

Copyright © 2003-2017 SHK Hodonín & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech | RSS